Rubriky
Články a zajímavosti

Ludvík Běťák: Úvod k autorskému čtení Jiřího Plocka

Autor textu: Ludvík Běťák       
Literární kavárna Academia v Brně, 24.9.2020

Milí přátelé,  vítám Vás na autorském čtení, jímž otevíráme Vaší pozornosti knížku Jiřího Plocka Zápisky potulného lidopisce. Letos ji vydává nakladatelství Galén. Ta knížka se představí v ukázce také sama, pro mne je ctí, že mohu říct  pár slov o autorovi. Charakterizovat takového člověka vyčerpávajícím způsobem není snadné a já si na to ani moc netroufám.

Jiří sám vzpomíná, že jako kluk býval takový malý tulák. V dětském toulání je cosi hravého, zdánlivě nezávazného. Jak jsem měl Jirku za těch bezmála třicet let možnost poznat já, spíš v něm dnes vidím v dobrém slova smyslu zaujatého, ne-li až umanutého poutníka, který už ledacos zažil, pěkný kus cesty i po světě ušel, mnoho lidí poznal a i sám zanechal nemálo pozoruhodných stop.  A musí pořád dál. To objevování a schopnost nechat se unést, nadchnout, ta otevřenost úžasu, to mu zůstává. Člověk na první pohled nenápadný, skromný a neokázalý, ale vytrvale ťukající na další a další branky, za pokorou schovaná vysoká ctižádost a etické cítění. Když má člověk víc talentů,  nejenže to nezřídka obohacuje život (taky o vnitřní konflikty!),  může to pohánět k hledání, putování po krajinách vnějších i vnitřních, k poznávání a k jakési nenechavosti.

Jiří Plocek ovšem není jen doktor přírodních věd, který má zkušenost s vědeckou prací a dokáže se zkoumavě, vážně, poctivě a systematicky věnovat jakémukoli předmětu svého zájmu.  Umělecké vlohy se prozrazují v jeho životě, v jeho tvorbě –  v publicistické, redaktorské, dokumentární a literární, muzikantské, nakladatelské, organizátorské atd. atd.  Má pozorovatelské oko i výtvarné cítění. Mimochodem – učil se  v řezbářské dílně u Heřmana Kotrby a Miloše Vlčka, dokonce jednou i pro mě namaloval moc pěkný portrét C. G. Junga. Kapitola fotografování by si už možná taky zasloužila zvláštní pojednání…

Má ovšem taky ucho a dovednosti muzikanta – hrál s Poutníky, Teagrass, s Jitkou Šuranskou tvořili Hudeckou úderku. Natočil i režíroval řadu dnes legendárních hudebních snímků, pomohl proslavit mnohé muziky a sólisty.  Ostatně snad nám dneska zahraje a zazpívá i sám…

Poutník potřebuje nejen cit pro krajinu a její paměť, ale i vizi dalekého cíle a smyslu. Něco jej zneklidňuje a žene, ale potřebuje i dar zastavení, které umožní ztišit se a naslouchat dovnitř. Naslouchat, ale i poslechnout volání z nitra i výzvy zvenčí. Ne každý opustí slibnou vědeckou dráhu a odejde do nejistoty. Ty Jirkovy počiny nakladatelské, šéfredaktorské a redaktorské i  podnikatelské jsou většinou velmi odvážné, některé mohou na první pohled vypadat až nerozumně, donquijotsky. Někdo by řekl, že jsou ekonomicky nezajímavé. Ale ony jsou převelice potřebné a nesmírně užitečné, a už se to prokázalo – vždyť vzpomeňme nakladatelství GNOSIS, Kulturní  noviny, Literární noviny, Český rozhlas, ČT atd. atd. –  Náš svět a tato doba zoufale potřebuje lidi, kteří dovedou ostatním otevírat oči  i dveře.

 Jirku jsem poznal jako člověka, který neustává ve snaze poctivě se vyjadřovat, svědčit o životě, sdílet své postřehy a prožitky, nosit kůži na trh, pomáhat a otevírat prostor lidem. Upozorňovat na krásu, hodnoty i na bezpráví, podněcovat. Vytrvale publikuje, dokumentuje, primárně mu nejde o osobní zisk. Obětavost, ctižádost kvality a potřeba svědčit, zanechat stopu, která orientuje, to oslovuje i ostatní. Tam, kde se v jeho díle prosazuje poctivost a autenticita, je mi nejblíž.

Jirko, přál bych Ti, abys stále mohl ostatní podněcovat a otevíral jim srdce, oči, uši, ústa – i dveře…  A aby Tvoje láska k písni, k tradici i smysl pro symbolický život docházely v Tvé práci naplnění důstojným a smysluplným způsobem.

PhDr. Ludvík Běťák je klinickým psychologem, psychoterapeutem a hudebníkem.